THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
DEPRESY, zabalení v štýlovom pentagonickom digipaku, prichádzajú s novinkou po rovnako štýlových šiestich rokoch ticha. Kapela má vybudované stabilné meno a tak má „Morph“ možnosť bez problémov rozvíriť stojatú hladinu slovenského hudobného podsvetia v akomkoľvek smere. Štýl melodického death/blacku, ku ktorému sa postupne dopracovali, síce dnes nie je veľmi „in“, o to lepšie si bude možné pripomenúť časy keď sa mu venovalo (aj u nás) množstvo zoskupení.
Akvizícia členov dnes neaktívnych ESSENCE OF EXISTENCE sa ukázala byť prospešnou už na pozitívne prijatom „Psychomantium Phenomenon“. Tento album som mal v podvedomí stále dobre zapísaný a tak bolo možné očakávať aj od novinky podobne pozitívne vibrácie. Samozrejme v intenciách predpokladaného smerovania kapely bez neočakávaných štýlových eskapád. V tomto smere sa moje prvé triezve zhodnotenie nahrávky pohybovalo pod očakávaným horizontom hlavne vďaka nostalgickému oparu roku 2003 a pretlaku doteraz absorbovanej hudby.
Ľahký provinčný nádych sa síce nedarí mazať a prvý dotyk neodhaľuje plný potenciál prezentovanej tvorby, s plynúcim časom nie je ale problém nachádzať pozitívne momenty, ktoré preklopia pohľad na celok do úplne novej roviny. Vyhrabať v žánrovom koši, kde sa DEPRESY pohybujú, nejaké zásadné novinky zaiste nie je ľahká úloha, kapele sa ale bezproblémovo darí veci recyklovať do zaujímavo kreatívnych tvarov. Dnes nikoho neprekvapí duet black-deathového vokálu alebo symfonických kláves na podklade tvrdých riffov v kaskádach black/deathových temp, ale skomponovať to tak, aby výsledok znel svojim spôsobom originálne, pestro a bez známok nudy, chce už silnejšiu dávku schopností. Takto môžem pozitívne hodnotiť Vesperovu prácu s vokálom, kde má poslucháč pocit, že každá linka patrí na svoje miesto tak, aby umocňovala dojem z plynúcich tónov. To isté platí aj o poctivej gitarovej práci, ktorá prekypuje sólami a nenápadnými melodickými podkresmi. Výbornú symbiózu dopĺňajú už spomenuté klávesy a ďalšie virtuálne zvuky, ktoré v celku dokážu neraz prekvapiť – skoro tanečný úvod „Maws“ budiž jedným príkladom za všetky. Vydareným aspektom je aj pohyb nahrávky v čase, chvíľu sme v časoch najväčšej slávy DIMMU BORGIR, vzápätí surfujeme zas na relatívne modernej vlne ľahkého elektro-blacku. Zvukovo je to síce možno mimo optimálnej línie (hlavne v oblasti bicích), ale rozhodne v subjektívne akceptovateľných medziach.
Nahrávka disponuje zlatým pomerom medzi počtom zapamätateľných liniek a potrebnou tvrdosťou, v čom sa odráža aj istý duch slovenskej metalovej „školy“. Možno to nebude správne sústo pre poslucháčov odchovaných na trendových progresívnych post žánroch, každopádne ide o poctivý melodický black/death v znamení dobrých momentov kapiel ako SIRIUS alebo SEPTIC FLESH.
Slušný návrat s kúskom nostalgického ducha. Zrejme to nebude správne sústo pre poslucháčov odchovaných na trendových progresívnych "post" záležitostiach, každopádne ide o poctivý melodický black/death recyklujúci to dobré zo žánrového koša v pomerne kreatívnych a zaujímavých tvaroch.
8 / 10
Vesper
- vokály
Dirrt
- gitary
Michael
- gitary
Gabriel
- basgitara
Roman Lasso
- bicie
Giana
- klávesy
1. Morph
2. Deceptive Companion
3. Maws
4. Palliative Theories
5. Crisis Intervention
6. Lunacy Cheating
7. Somnium Veils
8. Reality Architects
9. Quinta Essentia
10. Cave Dwellers
Psycold (2022)
MMXVIII (EP) (2018)
Morph - Near Death Experiences (2009)
Psychomantium Phenomenon (2003)
Sighting (1999)
A Grand Magnificence (1998)
...And There Came The Tears With Christ (demo) (1996)
In Embrace Of The Dying (demo) (1993)
If Dream Will Be Real (demo) (1992)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Shindy Productions
Stopáž: 41:06
Produkce: Dirrt and Michael
Studio: Morpheusmultimedia Studio, Lučenec
stare dobre kvalitne Depresy, aj ked naozaj to nie je to co bolo na tu vsade tolko omielanom Grand Magnificence (ten by si zasluzil 10 ak by to bolo dlhsie).
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.